Všechno kolem nás se zdá tak velké.
Města, země, kontinenty, celý svět a hluboký vesmír,
ve kterém každý z nás vypadáme jako malá bezvýznamná tečka na konci věty.
Jenže stejně jako ta tečka, tak i my tu hrajeme velikou roli.
Jsme tu každý sám za sebe, jako jednotlivec, jako člověk, jako duše v těle.
I přesto jsme však jedno ~ SPOLU ~ všichni dohromady.
Jak to, když jsme každý jiný?
Vždyť na tomto světě není nikdo stejný?
Jak můžeme být jedno a to samý?
A v tom to právě je. Sloučit to rádoby neslučitelné.
Propojit nespojitelné ~ všechny ty aspekty a protiklady.
Každý z nás jsme na jiné straně spektra a v jiných částech.
Nalevo, napravo nebo uprostřed ~ je to jedno.
Protože když se spojíme, vzájemně se všichni dokonale doplníme - v jednotu.
V ten dokonalý celek, kterému nic nechybí, nic nepřebývá.
Jsme ta tečka, která konec i začátek udává.
.
.
.
.
.
Pokračování v PODZIMNÍM Mandalovníku.