Bráníme se. Hněvu. Zlobě. Negativním emocím a pocitům.
Nechceme je. Prostě je odmítáme.
Ačkoliv se to nezdá, i taková potlačená emoce nám může hodně ublížit.
Byť to necítíme, časem se to projeví, ani nevíme jak.
Nemůžeme být stále nad věcí, vše brát pozitivně a s nadhledem.
Jsou situace, které v nás prostě vzbudí hněv. Je to emoce jako každá jiná.
Vím... Nechceme být zlí. Nikdo z nás.
A vlastně ani nemusíme.
Důležité je, všechny ty emoce si dovolit.
Přestat proti nim a proti sobě bojovat.
Stačí je pozorovat. Vnímat, nebránit se.
Nechat to projít, vybublat.
Sdílet s někým.
Nebo upouštět tu horkou páru při činnosti, která nám dává smysl.
Nejde o to ty emoce přebít.
Jde o to ten hněv uvolnit z toho vězení, do kterého ho s oblibou zavíráme.
Aby nikomu neublížil, aby nikoho nezranil.
Přitom tím nejvíce ubližujeme sami sobě...
.
.
.
.
.
.
...pokračování v LETNÍM Mandalovníku.