27. MANDALA ~ BEZPODMÍNEČNÉ LÁSKY

Zavřeme oči.
V klidu se posaďme, nebo si lehněme.
Zaujměme takovou polohu, ve které se cítíme dobře a bezpečně.
Dýchejme. Uvolněme se. Cítíme to?
To, jak nám bije srdce? Zlehka a bez přestání?
Tak to je láska. Ta Bezpodmínečná.

Lásku si totiž nemusíme zasloužit. Tu k sobě ani vůči druhým.
Nemusíme čekat na svolení ani na její opětování.

Srdce se také neptá, jestli může bít.

Ono bije, protože je to jeho poslání. Bije proto abychom my mohli žít.
Stejně tak milovat je i našim posláním. Milovat bez podmínek. Kohokoliv, cokoliv.

Bojíme se lásky. Čím víc milujeme, tím víc se bojíme. Ale proč?
Bojíme se, že to bude bolet, že nám to ublíží?
Jenže tyto obavy jsou často to, co nás nejvíce brzdí.
Proč někoho milovat jen tehdy, když miluje on nás?
Protože jinak nám srdce zlomí?
Lámeme si ho my. Tyto strachy nás totiž nutí se uzavírat.
Uzavírat se lásce a prožitkům nasycenosti s ní spojenými.

Je tak nádherné milovat. Prostě jen tak. Bez důvodů a očekávání.
Protože když zvládneme od lásky oddělit ten strach a obavy,
zbude jen čistota a pocity naplnění. Žádné ublížení. To v bezpodmínečné lásce není.
.
.
.
.
.
.
...pokračování v PODZIMNÍM Mandalovníku.