“Můžu cokoliv si dovolím.”
Na co jsme jako první pomysleli?
Po čem toužíme?
Zní to tak jednoduše a přitom, když přijde ta ona příležitost,
vyvstává strach a obavy.
Co když to nedokážeme?
Co když to nevyjde?
Co na to vlastně řeknou druzí?
Ty jejich pohledy. Ty jejich oči, které se na nás dívají?
Co si asi (po)myslí?
Co když čekají na tu chvíli, kdy to pokazíme?
Na tu chvíli, kdy budou moci říci:
,,My to říkali.”
Dovolme si tyto obavy.
Jsou součástí té cesty.
Ale stejně tak zkusme si dovolit to,....
.
.
.
.
.
.
...pokračování v jarním Mandalovníku