Tak, jako při úsvitu noc střídá den. A naopak.
Tak bez konců není nových začátků.
Ty nastávají, když obracíme svou pozornost směrem k nám.
Ne k minulosti, ne k budoucnosti, ale teď a tady ~ k sobě.
Protože až s tímto prozřením se započíná ta naše nová kapitola života.
V nás ~ tam to všechno začíná.
Začátky bývají vždy nejisté. Neznámé. Je to jiné než doposud.
To, na co jsme byli zvyklí, už není.
Máme tendenci dosazovat domněnky, strachy,
obavy do nového, ještě nepoznaného. Přitom to není potřeba.
Začátky jsou tak čisté. Jsou jako nepopsaný list papíru,
který čeká na náš příběh. Na to, až se rozepíšeme.
Čeká na naše přání a sny, které v sobě probouzíme.
Možná to zní jako něco nemožného.
Ale i nemožné se stává možným ve chvíli,
.
.
.
.
.
.
...pokračování v jarním Mandalovníku.