Čas plyne, všechno jednou pomine.
Zní to negativně při pomyšlení na ty krásné chvíle?
Možná, ale...
Pomíjivost nedělá rozdíly.
Přichází i v rámci těch situací a zkušeností, které nás sužují.
A v tom je i to velké uvědomění.
O tom je pomíjivost…
Nikdy totiž nevíme, co se stane.
To, co je teď, za okamžik nemusí být.
To, co rychle přijde, může stejně tak rychle odejít.
Bolest, která nás sužuje… Ale i ta radost, kterou oplýváme.
Každou chvíli se může stát něco, co ovlivní naše rozpoložení,
které se ve vteřině (z)mění.
To je život ~ ten dar, který se sype skrze přesýpací hodiny.
Nabyli jsme dojmu, že těch zrnek písku, máme každý bezednou misku.
Roztáčí ta ozubená kola... Někdy se zdá nekonečný,
jindy nestačíme mrknout okem a je to pryč.
Cítíme tíseň, prázdnotu a bezmoc pomíjivosti?
Nic netrvá věčně.
Proto si zkusme...
.
.
.
.
.
...pokračování v jarním Mandalovníku.