Sebe~po~znání. Sebe~znání. Znání~sama~sebe.
Známe se vlastně? Víme, kdo jsme?
Známe své touhy? Svá přání? Své poslání?
Vždyť právě to je to, co nás utváří.
Pokud neznáme sami sebe a to, co od života chceme, jak nás mohou znát druzí?
Mnohdy známe lépe své okolí, než sami sebe.
Protože si dovoluje být tím, kým je. Dovoluje si dělat to, co ho naplňuje.
Řešíme životy jiných. Žijeme životy jiných.
Přebíráme aspekty, které nejsou naše.
Zajímáme se o druhé. Někdy ze zvědavosti, ze slušnosti, ze starosti.
Jindy, abychom nemuseli mluvit o sobě. Abychom nemuseli poznat sebe.
Bráníme se (sebe)poznání. Jenže...
Všechny cesty vedou k sobě.
Při odpouštění jsme sundaly ochranné vrstvy.
Jsme tak o krok blíže ke...
.
.
.
.
.
.
...pokračování v jarním Mandalovníku.