...poté, co minulost odchází a náš pohled se k ní již neobrací...
Nemusí...
Přichází uzdravení...
Odhalení našeho vnitřního diamantu.
Byl po celou dobu uvnitř nás.
Byl schovaný pod tvrdou slupkou, kde se schoulený cítil v bezpečí.
Schovaný před veškerou tou bolestí,...ale i radostí.
Mělo to svá úskalí.
Protože ta slupka zamezovala plném procítění veškerých prožitků a emocí...
Cítili jsme je, ale jen do té míry, do které jsme si to dovolili.
Není to lehké, když je náš diamant zraněný.
Ale to všechno, čím si procházíme,
vede k nynějšímu vybroušení našeho vnitřního diamantu.
Můžeme cokoliv si dovolíme.
Odpustit sobě i druhým.
Dopřát si pohlazení vděčnosti bez důvodu, protože si ho prostě zasloužíme.
Projít cestou (sebe)poznání k sobě.
Dodat tělu život procítěním radosti.
A udělat tu změnu, která nás posune k...
.
.
.
.
.
.
...pokračování v jarním Mandalovníku.