Chceme ven. Ven z toho vězení ~ z bludiště pocitů a emocí.
Jako by nás zavřely všechny ty vzorce a přesvědčení.
Už ale víme, že není třeba se jim bránit, ani je odhánět.
Jde o to je pochopit.
Ukazují nám směr.
Nenechme se jimi zmást, spálit ani utopit.
Svoboda není o překážkách, ale o sloučení všech těch protikladů.
O vzájemném respektování různých světů.
To jen my sami se zavíráme do klecí za pomyslné mříže.
Nikdy tu totiž doopravdy nebyly. Klec ani mříže.
Hlava je silný nástroj. Dokáže svázat, ale i osvobodit.
Musíme si to jen dovolit.
Protože co je víc, než být v souladu se svými pocity, touhami, potřebami.
V souladu sami se sebou.
Je jedno, jestli jsme uvnitř nebo vně, nalevo nebo napravo toho všeho dění.
Ta svoboda je v každém z nás, ať se nacházíme kdekoliv.
Ať se přikláníme kamkoliv.
Necháváme se unášet proudem a vše,
co se nám cestou naskýtá, buď....
.
.
.
.
.
.
...pokračování v LETNÍM Mandalovníku.